"Bojím se být bez tebe."

24. january 2018 at 18:51 | Rosie. |  articles

Jako úvodní větu cituji hlášku z filmu "Nezapomenutelná cesta" od Nicholase Sparkse, který patří mezi mé nejoblíbenější filmy vůbec. Větu jsem použila i proto, že právě skončil před týdnem můj vztah s přítelem, s kterým jsem byla 2 roky a 5 měsíců. Už nějakou chvíli to bylo mezi námi špatné. Já toho začala mít hodně a soustředila jsem se na sebe a nevěnovala mu příliš času, on se začal trápit a mluvit o útěku, což posílilo jen mé odtažení, až nakonec opravdu utekl a zanechal mě tady samotnou. Teď jsou z nás dva zlomení lidé, kteří se pořád mají hrozně moc rádi, ale mají strach být spolu, protože se napáchala jistá škoda. On by to možná vrátit chtěl, ale já už mám strach. Co když přijde něco opravdu těžkého a on prostě zmizí. Vztah není o tom, že je to pořád růžové, ale někdy to prostě stojí nějaké to usílí. Nějak se s tím vším nedokážu myšlenkově srovnat. Byly jsme spolu moc šťastný a najednou to prostě přestalo fungovat z jistých myšlenkových pochodů. Je to týden a není den, abych nevybrečela několik kapesníků s tím, že mi moc chybí, ale nedokážu se vrátit, i když jsem přišla i o kamaráda v něm. Nevím úplně co teď se sebou, mám strach být bez něj.



Mám strach, že už se nikdy nezamiluju a že už se nikdo nikdy nezamiluje do mě. Mám strach, že to co jsme měli už s nikým jiným mít nebudu. Mám strach že nepřekonám ten pocit, že mu patřím a nedokážu už patřit nikomu jinému v žádném směru. Já vím, co si teď asi říkáte, nejspíš totéž, co mi opakují rodina i přátelé každý den a to, že to všechno přejde a že zase budu v pohodě, že přijde období randění a že je mi jen 22 let, tak ať neházím flintu do žita a začnu místo toho sebelitování trochu žít. Jenže je teď ze mě tak trochu Grinch. Už mě nebaví poslouchat stále dokola ty chytré řeči typu - "to bude dobré", "chce to čas". Jsem si toho všeho moc dobře vědoma, že to chce čas a že to časem bude i lepší. Ale momentálně mě to hrozně moc trápí a moje jediná oblíbená činnost kromě koukání na seriály a filmy, je utápět se v sebelítosti. Takže můj momentální a největší strach je, co se mnou bude bez něho. Měla jsem přeci jen nějaký život, byla jsem u něj napůl nastěhovaná, tak často jsem tam trávila čas a přespávala, že mi přijde jako kdybych přišla i o domov... Ale jak říkám, je to teprve týden a den ode dne je to zatím horší, každý den docházím znova a znova k informaci, že už je opravdu úplný konec a můj mozek to stále ne a ne přijmout a respektovat.

 

2 people judged this article.

Comments

1 Little Little | Web | 24. january 2018 at 20:00 | React

...a co se zkusit přestat bát, ještě si to risknout a vrátit se k němu? Zkusit to štěstí vrátit zpátky?
Když se dva mají rádi, překonají všechno...

2 Little Little | Web | 24. january 2018 at 20:12 | React

V pořádku, za ventilaci myšlenek se neomlouvej, ráda poslouchám :-D  :-)
Ono je to někdy těžké, když utéct se zdá jako ta nejjednodušší cesta, tak proč si ji nevybrat... :-?
Doufám ale, že se z toho oba nějak dostanete a každý se posunete někam dál, za něčím novým a možná i lepším. A taky, že vám na toho druhého zůstanou jen ty hezké vzpomínky... :-)

3 Dee Dee | Web | 24. january 2018 at 20:19 | React

Asi budu trochu pesimistka, ale myslím, že vrátit se k někomu, s kým to jednou nevyšlo, ať byl důvod jakýkoli, je jako koukat na smutný film, co už jsi viděla. Chvíli to možná bude zase skvělé, bude se ti to líbit, zamiluješ si ten příběh, ale už víš jak to skončí. Konec se nezmění jen proto, že si film pustíš znovu. Chápu, že dva roky je kus života, ale jsi mladá a věřím tomu, že zkusit mít ráda hlavně sama sebe, zkusit možná být s někým jiným (samozřejmě ne hned), by tě mohlo neskutečně naplnit a ukázat ti život z jiného úhlu.

4 Darya Darya | Web | 24. january 2018 at 21:25 | React

Není za co a drž se. Přeji, abys to štěstí našla :3

5 Baryn Baryn | Web | 24. january 2018 at 21:52 | React

Vztah není o tom, že je vše růžové, to máš pravdu, ale je o tom překonávat všechny sračky společně. Jestliže jsi mu nevěnovala čas a pozornost, nemá asi smysl se k němu vracet. On by se trápil dál a to by trápilo i tebe. Já se se svým přítelem rozešla podobně. První měsíc po rozchodu jsem paks trávila jenom přilepená u seriálů. Tedy, hdoně jsem se taky soustředila na kšolu a zkouškové, ale i když to vypadalo hodně nadějně, v půlce jsem se rozhdola ze kšoly stejně odejít, protože mi to moc připomínalo jeho. Všechny ty blbé cykly a reakce jsem se učila s ním, s ním sjem na to nadávala a najednou jsem se to jen tak klidně uččila a bylo mi z toho ještě hůř.
Nakonec mi začalo být líp, až když jsem se seznámila s někým novým - zhruba po 4 měsících. Doufám, že se začneš cítit lépe dřív. :)

6 Tea Tea | Email | Web | 27. january 2018 at 23:58 | React

Je to moc smutné, zažila jsem rozchod jenom jednou a ano taky to hodně moc bolelo a trvalo dlouho si to přiznat, že se k sobě už nevrátíme..Je to už ale 6 let a já od té doby už žádný jiný vztah neměla a u mě je to taky tak, že mám strach, jestli se objeví ještě někdo, kdo se do mě zamiluje, s kým ten vztah budu mít, mám strach, že po těch letech marných omylů, které jsem způsobila, nebudu umět být ve vztahu, jaké to je nebýt sama, ale ve dvou..Strašně moc bych si to přála, ale taky bych nechtěla se do někoho zamilovat a pak ho ztratit..Drž se hlavně, at do dopadne jakkoliv :) Dávám článek na Téma-Týdne :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement