Franz Kafka - Proměna (1915)

30. june 2018 at 20:40 | Posted by: Rosie. |  Recenze.
Autor: Franz Kafka
Název: Proměna
Originální název: Die Verwandlung
Nakladatel: B4U Publishing
Rok vydání: 1915 (ČR - 2007)
Počet stran: 93

"Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz."






Objevuji se tu po týdnu s novou recenzí na Kafkovo legendární Proměnu, aneb co to se mnou udělalo. Upřímně už od začátku jsem byla otrávená hlavní tématikou knihy, aneb proměna člověka v brouka. Kdysi jsem se snažila opravdu snažila přečíst farmu zvířat a to nevyšlo, protože prostě nemám ráda příběhy z pohledu zvířat. Nevím ani co jsem si z téhle knihy měla vzít a už vůbec nechápu, co je na ní tak peckovýho, že jsou z ní literární kritici tak paf. V jedné chvíli jsem si říkala, sakra co mi uniká? Čím si tenhle příběh zasloužil být ve výběru školní povinné literatury k maturitám nebo kde vzal tak vysoká hodnocení? Pak jsem došla k závěru, že čím divnější příběh, tím asi větší ódy.

Ne, vážně nechci být zlá. O Kafkovi jsem si přečetla pár věcí a byl to jen mladý muž, který trpěl obří méněcenností a nulovým sebevědomím kvůli chování jeho otce. Všechny tyhle problémy samozřejmě promíjel do svých knih a tudíž mají jeho knihy výsledek takový jaký je. Hlavní postava si myslí, že není dost dobrá, že by měla ze sebe sedřít kůži, aby se jen trochu zavděčila ostatním, ale to je jen jeho pohled, jeho tak říkajíc šváb na mozku. Vlastně mi přijde ironické a legrační jeho proměnění se v brouka, protože často používám slovní obrat "Máš švába na mozku.", pokud někdo říká nepatřičné věci. Samsa se zde v knize ihned v první věte projeví jako velký ohavný brouk přesto že byl dosud obyčejný člověk, jistě velmi známá věta a snad každý jí už někdy slyšel. A od té chvíle jde o brouka s lidskými vlastnostmi a pocity, kdy se ho vlastní rodina bojí a štítí.


Slyšela jsem, že lidi často zaráží fakt, že se brobudí jako brouk a nijak ho to netrápí, prostě si dál jede ve svých myšlenkách to svoje, není šokovaný ani nijak nevyvádí, prostě jen přemýšlí co teď a jak se tomu přizpůsobit. I v tomhle by se dalo najít jakési poselství knihy, nebo ho v tom alespoň vidím já. Ve stylu, že každého znás jednou potká zkouška, kterou jsme nečekali a musíme se s tím vyrovnat - autonehoda, smrt blízkého, výpověď v práci - a podobné zkoušky života a poté jde jen o to, jaký postoj zaujmeme. Samsa se zdál být předem smířený s každou zkouškou a změnou v životě. To působilo zajímavě.

Co ale zaráželo mě bylo chování ostatních. Fajn, tak měl Kafka své problémy s otcem a cítil se jako kus hadru kvůli němu. To ale neznamená, že tenhle osud musel potkat i všechny jeho hlavní hrdiny. Nestávají se spisovatelé spisovately právě proto, aby si vytvořili jiný svět a změnili to, co je nejvíc trápí v tom jejich? Připadalo mi to vzhledem k jeho životu jako stále se opakující kapitola. Nečetla jsem od něj nic jiného a pravděpodobně asi ani číst nebudu, protože mi tohle asi stačilo. Četla jsem jen to, že všechny jeho knihy končí s prominutím na hovno a že jeho postavy trpí v životě stejně nebo podobně jak to bylo u něj. Pravděpodobně psal asi proto, aby se vypsal ze svých pocitů a promítal je i jinak. A to mě na té knize nejvíc štvalo a nebavilo. Chování členů rodiny k vlastímu synovi a bratrovi. Byla jsem přímo znechucená a vyvolalo to ve mně šílený pocity lítosti k tomu broukovi, nikoliv ale k autorovi, k tomu jsem cítila vztek, protože mi přišlo, že tohle byl hlavní záměr jeho psaní. Vyvolat v lidech lítost nad jeho osudem. Vím, že je jiná doba, a že se před 100 lety neprojevovala esoterie jako dnes, ale stejně mě to prostě děsně štve.

Je mi líto toho, že si zakusil hrozný chování vlastních rodičů, upřímně byl to asi fakt jen kluk, co trpěl a zažil hrozný věci, ale prohlašoval, že kniha by se měla psát pravdivě a tak, aby čtenáře rozcupovala na kusy a s tím já prostě nesouhlasím. Čtenář si jeho knihu přečte, je chvíli smutný, ale za hodinu začne číst něco jiného. Ale největší utrpení je to podle mě pro spisovatele, psát pořád dokola jen drásající příběhy. Možná jsem fakt zlá, ale nějak mě ta kniha dneska popouzela k tomu, že jsem měla na toho chudáka Kafku akorát vztek. Bohužel nemám asi schopnost pět ódy byť jen pochvalu na tuto knihu. Neříkám, že je špatná, četla se vážně dobře, až mě překvapilo, že jsem se i začetla, ale prostě mě štvala a štvala a štvala a nelíbilo se mi to.
 

4 people judged this article.

Comments

1 alienee alienee | Web | 2. july 2018 at 12:07 | React

Did you miss me? xD
Kafku si sice stoprocentně plánuju přečíst a zařadit mezi svůj výběr z povinné četby, takže odradit jsi mě od něj neodradila, ale zato jsem neskutečně vděčná, že jsem si mohla přečíst konečně upřímnou recenzi, která by Proměnu tolik neopěvovala! Tvé pocity z knížky beru v potaz a jsem zvědavá, jestli se po přečtení zařadím do davu, nebo budeme mít podobný názor :D

2 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | Email | Web | 6. july 2018 at 9:36 | React

Od Kafky jsem nikdy nic nečetla, ale ráda bych si od něj něco přečetla. Mám teď období, kdy chci číst jen klasiku :-D takže si rozhodně Proměnu přečtu.

3 megumi-sakamaki megumi-sakamaki | Email | Web | 6. july 2018 at 20:07 | React

To vypadá hustě

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama